DO ROSE

Minule to byl vzkaz mamince, tentokrát tento kratičký vzkaz míří přímo k vám. Všem ženám, slečnám a dívkám. Není totiž vůbec na škodu si připomínat, jak moc důležité jé být šťastná, sebevědomá, přirozená a energická žena. Připomínejme si to klidně každý den – třeba před zrcadlem. To, jestli jsme samy sebou a cítíme se dobře, to vše je důležité pro náš osobní rozvoj a spokojený život. Věřím, že spousta z vás bude souhlasit, když řeknu, že důležitou součásti naší osobnosti je styl. Ten má totiž každá z nás jedinečný a vyjadřuje, kým jsme a co máme rády. Je to jakási forma sebevyjádření. Krásná kampaň značky Pandora, nesoucí název DO dbá kromě výše zmíněného i na styl a na to, aby jsme jednoduše byly samy sebou. To, jak se oblékáme totiž napovídá, jakou ten den máme náladu, jak se cítíme, jaké jsme a co si myslíme. Styl se vyvíjí s věkem i obdobím, a tak jsem si říkala, proč nezabrouzdat myšlenkama trochu do minulosti a nepobavit se nad tím, jaké byly počátky našeho sebevyjadření skrze módu. Alespoň ty moje!

V dětství jsem rozhodně byla princezna, modelka nebo jak chcete 😀 Samozřejmě to berte s nadsázkou! Ale když si vzpomenu, jaké modely mi babička šila a jaké oblečení jsem v té době měla od maminky z Ceáčka a sekáče, vzpomínám na to moc ráda a rozhodně bych se za sebe stydět nemusela (a ani ostatní ne, haha). První větší změna přišla v době, kdy si procházíte pubertou a tak nějak si myslíte, že jste hvězda a váš styl tedy musí být podle nejnovějších “trendů”. No, řekněte sami, dovedete si mě představit v surfařských kraťasech, tričku Roxy, na které jsem ukecávala rodiče několik měsíců a v botách značek DC a Adio? S barevnou taškou Roxy, samozřejmě! A co třeba éra neonových triček s nápisy? K tomu barevné superstary, barevné vlasy, barevné náramky…ehm, barvy všude. Nejspíš proto se k nim vracím s takovou “těžkostí”, už to chápete, ne?

Pekelným obdobím byla také všem známá éra Guess (která u některých bohužel přetrvává do dnes – a že už je to let). Kdo měl Guess, byl třída. Kdo ne, byl outsider. Na párty jedině v podpatcích – kdo měl vyšší, byl hustější! A kdo se na nich nezabil, byl úplnej frajer – tedy frajerka (kluka si v podpatkách snad radši ani nepředstatovat nechci :D). V té době však přišlo takové uvědomění, návrat k dětským létům, kdy jsem milovala módu i fakt, že nemusíte nosit drahé věci a řídit se trendy, abyste vyjádřili to, kým jste. Přešla jsem tedy k naprosté jednoduchosti a myslím, že ač se můj styl od té doby neuvěřitelně posunul, zachovává tuhle jeho podstatu doteď. Vždy jsem cítila, že nechci nosit “uniformu”, chtěla jsem být jen sama sebou. Okolí a lidé, se kterými jsem se vídala mě v tomhle trošku zasekli. Tím rozhodně nechci říct, že to je jejich vina, protože není! Byla moje…a ptáte se proč? Bála jsem se být na sto procent sama sebou, protože bych tím dala najevo svůj názor a to, že některé věci vidím jinak. To, že chci nosit věci, které jsou v zahraniční běžné. To, že nechci být limitovaná názorem ostatních. Důležité ale je si tohle vše uvědomit a nebát se. Lidi vás nepřestanou mít rádi jen kvůli tomu, co nosíte. A pokud ano, pak za to nestojí! Důležité je to, jací jsme.

Outfit: top – Zara (vinted), jeans – secondhand – DIY, boty – Adidas Stan Smith, klobouk – Tonak, sluneční brýle – Rayban Round – optique.cz, šperky – aktuální kolekce Pandora Rose (tímto moc děkuji značce Pandora za zapůjčení)

A nakonec nezapomeňte, že nikdo není dokonalej, každý má své chyby. Někdo má odmalička cit pro módu, někomu to jde ve škole a někdo je úspěšnej sportovec. Někdo dokonce zvládá všechno, jen neumí vařit a není s ním sranda. Každej jsme jinej a byla by škoda se celej život s někým srovnávat. Buďte samy sobě inspirací, tím totiž nejvíc inspirujete i ostatní:) A protože jsem na sebe práskla pár super modelů, budu moc ráda, když mi na oplátku prásknete nějaké své…ať už z doby, kdy vám bylo pět, dvanáct nebo sladkých šestnáct!

Pusu, Kristý!